Trénink karate a bojových umění není jednorázová služba
A proč nemůžeme fungovat stylem „zaplatím jen když přijdu"
vloženo před 2 měsíci 2 minuty ke čteníNěkteří rodiče často pořád přemýšlí: „Když byl Jenda nemocný, proč máme platit celý měsíc?“ „Proč nemůžeme platit za docházku?“ A právě tady vzniká největší nedorozumění. Takže dáme jednoduché a pochopitelné přirovnání:
Karate = jako Netflix nebo mobilní operátor
Když si platíš Netflix, taky ho neplatíš podle toho, jestli jsi to tento měsíc stihnul zapnout 3×, 10× nebo vůbec. Platíš za možnost ho používat. Když si platíš mobilní tarif, taky neplatíš podle toho, kolik jsi během nemoci volal. Platíš za připravenou službu – že je tam, připravená, kdykoliv ji využiješ.
Stejně je to s tréninky.
Platíš za místo v dojo, rezervovaný čas, připravené lekce, trenéra, prostory, energie…To vše stojí stejně, ať je dítě nemocné 3 dny, nebo chodí pravidelně.
Trénink a výuka není jednorázová služba
Karate není „cvičení na kusovky“. Je to výcvik, který navazuje – trénink po tréninku. Proto je systém postavený jako členství (paušál), ne jako „platba za kus“:
- instruktor musí být přítomen, i když dorazí jen 7 dětí
- tělocvična se platí bez ohledu na docházku
- lekce musí být připravená dopředu
- harmonogram se plánuje dlouhodobě
- a hlavně: děti potřebují stálý režim
Nedá se to provozovat jako účtenky u řezníka – „dvě lekce, prosím“. Tak to prostě nefunguje v karate, v plavání, v hudebce ani při tancovaní nebo autoškole.
A nemoc? Ano, stane se. Ale…
Je pochopitelné, že děti občas stihne nějaká nemoc. A proto máš férové pravidlo: dlouhodobá nemoc = individuální dohoda (převod, poměrná částka, náhrada – podle situace) Ale jednotlivé vynechané lekce se neodečítají. Stejně jako mobilní operátor neodečítá dny, kdy jsi měl angínu a nevolal.
Proč to tak být musí? (jednoduše a upřímně)
Protože jinak by naše Dojo:
- nemohlo plánovat
- nemohlo platit nájem, energie a vybavení
- nemohlo garantovat skupinu a její skladbu
- nemohlo fungovat stabilně
A hlavně – děti by ztrácely tempo, výsledky a motivaci. Karate je cesta. A cesta potřebuje pravidelnost, ne náhodnost. „Neplatíte za to, kolikrát dítě přijde. Platíte za to, že pro něj držíme místo, čas, prostor a připravený trénink.“ To je celé. Stejně jako Netflix, stejně jako mobil, stejně jako plavání.